Na dlouhém seznamu jeho realizací najdeme stavby jako Royal Academy of Arts v Londýně, Neues Museum v Berlíně, kanadský parlament, Kunsthaus Zürich, muzea v Saint Louis, Miláně, Margate, Šanghaji nebo v Mexico City. Jeho jméno je zárukou kvalitní architektury a na co sáhne, jako by dostalo punc stejně zlatý jako medaile, kterou mu v roce 2011 udělila britská královna Alžběta II. Sir David Chipperfield si za svou práci odnesl i Cenu Mise van der Rohe, Stirling Prize a v roce 2023 i Pritzkerovu cenu. O tom, že dostane tu posledně jmenovanou, která je vnímána jako obdoba Nobelovy ceny za architekturu, se prý dozvěděl v situaci, kdy vařil polévku.
Vaření není pro slovutného britského architekta neobvyklou kratochvílí. V severošpanělské Galicii, kam se se svou rodinou již přes třicet let vrací a nyní tam již částečně žije, se mu věnuje poměrně často. V malé rybářské vesničce nedaleko města Santiago de Compostela si dokonce otevřel vlastní bar. Věnuje se zde nejen vaření, ale především práci pro místní komunitu. Dvaasedmdesátiletý Brit, který vyrostl na farmě v britském hrabství Devon, se po realizacích velkých světových muzeí vrací zpět na venkov a řeší podmínky farmářů v severošpanělské Galicii. A k mnoha světovým pobočkám jeho kanceláře David Chipperfield Architects, kterou založil v roce 1985, tak nedávno symbolicky přibyla i ta ve zdejším Casa Ria. Sídlí v ní i nadace Fundación Ria – think-thank, který Chipperfield založil v roce 2017 na podporu udržitelného rozvoje regionu.
Na konci listopadu 2025 přijel David Chipperfied do Prahy, aby svou sbírku nejprestižnějších světových ocenění doplnil i Cenou Jana Kaplického za celoživotní přínos v oboru architektury. Převzal si ji osobně na konferenci Pulse v Martinickém paláci, kde vystoupil jako hlavní řečník. Navzdory všem výše popsaným superlativům překvapil britský architekt svým pokorným přístupem a apeloval na to, aby se do oboru architektury navrátila zodpovědnost a naplňoval tak především svou základní úlohu pro společnost, nejen rozšafné zájmy soukromých investorů motivované čistě ekonomickými pohnutkami.
To vše ostatně zosobňuje i jeden z nejnovějších Chipperfieldových návrhů, na němž architekt pracoval od roku 2020 a veřejnosti jej představil v polovině ledna 2026. Půjde o budovu Nobelova Centra, která by se měla začít stavět v roce 2027 ve Stockholmu. Zastřeší největší poznatky světové vědy a připomene objevy a úsilí nositelů Nobelovy ceny. Dokončeno by mělo být v roce 2031.
Proaktivní architektura
Pro studium architektury se David Chipperfield rozhodl na základě svého zájmu o umění. V sedmdesátých letech absolvoval v Londýně nejdříve Kingston School of Art a posléze legendární Architecture Association, kterou prošli i Norman Foster nebo Richard Rogers. U obou jmenovaných architektů ve svých začátcích Chipperfield pracoval a významně ovlivnili jeho další dráhu. Nástup postmoderny v architektuře však s nadšením nesledoval. Zajímal ho především lokální a společenský kontext vzniku architektury a tento přístup, zhmotněný do elementárního pojetí formy z kvalitních materiálů, mu v jeho stavbách vydržel dodnes.
Jeho smýšlení formovala poválečná generace architektů, která žila idejí budování nového světa. „Tento sen se ale koncem sedmdesátých let zhroutil,“ uvedl na Pulsu s poukazem na to, že od té doby se (v západním světě) architekti přiklánějí k privátnímu sektoru a z toho veřejného se plánování začalo vytrácet. „A proto jsme v situaci, kdy se architektura a plánování staly reaktivními namísto proaktivními. Podoba a charakter našich měst se čím dál tím více stávají důsledkem globálního investování,“ zdůraznil. Jako příklad takové architektury ukázal jak na londýnské mrakodrapy, tak třeba panorama v Dubaji. „Takové budovy nejsou navržené proto, aby se díky nim město stalo lepším místem pro život. Jsou to jen věže plné peněz – money towers,“ dodal.
Převzít zodpovědnost
Architekti, kteří se tohoto procesu účastní, podle Chipperfielda mohou odvést sebelepší práci, ale i přesto jsou to jen „chytré odpovědi na hloupé otázky“, jak definoval situaci, v níž se podle něj nachází současná architektura. Její tvůrci se podle něj v tomto procesu zříkají zodpovědnosti a pasují se do role oběti, která je nucena odpovídat na otázky, které pokládá někdo jiný. Přitom by ale měli přispívat k samotné tvorbě těchto otázek a převzít odpovědnost za to, že jsou sami také součástí procesu, který vede k prohlubování sociálních nerovností nedostupnosti bydlení. To považuje za problém, na nějž není možné reagovat rychlými dodávkami domů, jako by byly spotřebním zbožím. „Kde je v takových čtvrtích komunita?“ ptá se nad fotografií řady unifikovaných domků postavených na zelené louce, která je podle něj současnou redukcí původní myšlenky vzniku měst. „Když se projedete Prahou, vidíte ulice, prostory a budovy, které nejsou jen výsledkem individuálních zájmů, ale spojuje je úsilí vytvořit něco víc. Jen stavby vzniknuvší s takovým motivem pak mohou společně vytvořit ideu města, v němž je stejně důležitý i veřejný prostor,“ pochválil centrum našeho hlavního města při své přednášce v Martinickém paláci.
Nový kontext
Mezi první zakázky Chipperfieldovy architektonické kanceláře patřily butiky pro módní značky, které v Londýně osmdesátých let zažívaly velký rozvoj. Jedna z těchto spoluprací jej však zavála až do Japonska. Díky tvorbě pro návrháře Issey Miyakeho se dostal i k návrhům obchodů pro Toyotu nebo návrhu muzea v prefektuře Chiba. V Japonsku se naučil, jak navrhovat architekturu v podmínkách úplně odlišné kultury a společnosti.
Japonský úspěch jej dovedl k otevření tokijské pobočky, ale i k mnoha velkým zakázkám v domovské Británii, mezi něž v devadesátých letech patřilo například muzeum River and Rowing v Henley-on-Thames nebo vstupní hala Natural History Musea v Londýně. „Možnost pracovat v podmínkách jiných míst a odlišných kultur ve vás probudí větší citlivost a nadšení k tomu, hledat pro tyto projekty lokální inspiraci a kontext, který je možné do stavby promítnout právě jen na tomto místě,“ tvrdí hvězdný architekt.
Podobný přístup ke kontextu musel Chipperfield zaujmout i při tvorbě návrhu Neues Musea v Berlíně, na jehož přestavbu vyhrála jeho kancelář soutěž v roce 1997. Byl to pro něj zásadní přelomový projekt, který jej zaměstnal na dvanáct let. Polovinu z tohoto času se vymýšlel a druhou se stavěl. Budova byla poničena během druhé světové války a padesát let zůstávala ruinou. „Naším úkolem tu nebylo jen pracovat jen s tímto domem, ale s traumatickými okamžiky německé historie,“ přemítá britský architekt o své zodpovědnosti za zásah do vnímání německé politiky. „Tento projekt nás snad více než ostatní donutil přemýšlet o stavbě nejen z hlediska jejího designu ale z hlediska toho, co bude vypovídat o historii, kterou chtě nechtě neustále přepisujeme.“
Krásná ruina
Chipperfieldův návrh na přestavbu Neues Musea vzbudil v Německu velké emoce. Média o něm psala jako o „krásné ruině“, probíhaly proti němu demonstrace a psaly se petice. Lidé chtěli, aby budova vypadala znovu jako předtím, než byla poničena. Přístup architekta k její rekonstrukci brali jako neomalenou připomínku německé viny za druhou světovou válku a oslavu destrukce. Návrh britského architekta byl tehdy pod ostrým dohledem odborné veřejnosti i běžných obyvatel. Rozhodl se totiž pro přístup, že sice zachrání každou prasklou stěnu, ale zároveň k budově přidá novou, přiznanou současnou vrstvu. A také na ní ponechá viditelné bolestivé šrámy, které budou připomínat její historii.
Nově opravené Neues Museum v Berlíně se otevíralo v roce 2009 a Chipperfieldovi se za jeho návrh dostalo nejvyšších, již výše jmenovaných, poct. O deset let později na berlínském Museuminselu realizoval také novou vstupní část do celého areálu James Simon Galerie. Mezitím britský architekt navrhl i řadu dalších muzejních budov po celém světě, které jsou dnes nazývány ikonickými, ačkoli se jejich autor při vyslovení tohoto slova ošívá: „Ikona znamená něco samostatně stojícího, co se vyděluje od toho ostatního. Nemůžete mít ale město sestavené ze samých takových oddělených, vyčnívajících solitérů,“ podotýká a připouští ale, že budovy typu filharmonie být ikonami mohou.
Repair & reuse
V Berlíně navázala Chipperfieldova kancelář na svou předchozí práci v roce 2021 rekonstrukcí budovy Neue Nationalgalerie, kde se restaurovala každá dlaždička i překližka z 60. let. Architekt i tady pokračoval tak v přístupu, který začal v Neues Museu: „Idea opravování a restaurování byla motivována ideou paměti a významem muzejních budov pro kolektivní paměť spíše než ideou udržitelnosti,“ uvedl na Pulsu.
Tento přístup, tedy „repair & reuse“, pak rozvíjel i při renovaci prostor Royal Academy v Londýně, kde dbal na zpřístupnění opomíjených míst, jako jsou třeba sklepy. Při nedávné rekonstrukci někdejšího německého kláštera Paderborn pak odňal z budovy všechny poválečné přístavby a odhalil architekturu originální stavby. „Odhalili jsme původní materialitu stavby a dali jí novou identitu,“ uvedl.
Dalším příkladem „reuse“ přístupu z nedávné praxe kanceláře David Chipperfield Architects je pak budova London School of Economics, kde architekti odradili investora od zboření původního objektu a transformovali „ošklivou budovu z padesátých let“ do nové podoby. Aktuálně David Chipperfield pracuje například na budově Národního archeologického muzea v Athénách, jehož rekonstrukce a rozšíření byly finálně posvěceny v polovině loňského prosince. I tam lze podobný přístup očekávat, už z podstaty projektu.
Zárodky participace
Už na Neues Museu se David Chipperfield naučil metodě, kterou od té doby aplikuje ve všech svých projektech: „Zpočátku chtěl každý něco úplně jiného. Ředitel muzea, kurátoři, lidé z města, památkáři a podobně. Nakonec jsme se všichni sešli u jednoho stolu a vysvětlovali si své pozice. I sebemenší rozhodnutí muselo být všemi schváleno. To změnilo náš způsob práce i do budoucna,“ popisuje zárodky participativního přístupu k architektuře. Už zadání by podle Chipperfielda mělo vznikat kolektivním dialogem, stejně jako poté architektonický návrh.
Od toho, aby architekti chytře odpovídali na hloupé otázky by se podle Chipperfielda měli posunout k tomu, že se sami na chytré otázky aktivně ptají. Podobně jako to dělá se svými spolupracovníky při proměně španělské Galicie. A jaké otázky to podle něj například jsou? Třeba „Jak můžete ospravedlnit to, že proměníte uličky v centru, které byly přirozeným centrem setkávání lidí, v dopravní tepny, kde jezdí auta sedmdesátikilometrovou rychlostí?“. Řešení pak netkví jen v nakreslení dvou chodníků navíc, ale v přenastavení role chodců a motoristů v celém veřejném prostoru.
David Chipperfield připouští, že v Galicii v tomto ohledu funguje jeho think-tank jako agentura, která supluje roli veřejných institucí. Tři roky tam například strávil tím, že usiloval o odstranění zdi podél silnice u pobřeží a vytvoření lepšího přístupu k moři. „Když pak vidíte, jaký skutečný dopad taková změna má, stojí to ale za to,“ říká architekt, jehož nadace se věnuje například i zprostředkování evropských dotací pro projekty v krajině, jako byl nákup stáda koz nebo výzkumu lokální produkce potravin. A k podobné akci vyzývá David Chipperfield i ostatní architekty: „Vstaňte od svých rýsovacích prken, jděte ven a mluvte s lidmi, abyste z první linie pochopili, o co jim jde!“
David Chipperfield Architects
Ateliér Davida Chipperfielda byl založen v roce 1985 a s pobočkami v Londýně, Berlíně, Miláně a Šanghaji formuje veřejné a kulturní stavby s důrazem na integritu, kontinuitu a službu komunitě. Jako „architekt muzeí“ stojí Chipperfield za řadou referenčních kulturních staveb i citlivých rekonstrukcí: od dialogu se znovuoživenými památkami v Berlíně (Neues Museum a návštěvnická James-Simon-Galerie, rekonstrukce Neue Nationalgalerie) přes soudobé přístavby a rozšíření (Saint Louis Art Museum, Kunsthaus Zürich, MUDEC v Miláně, West Bund Museum v Šanghaji) až po nová regionální muzea, která aktivují své okolí (The Hepworth Wakefield, Turner Contemporary v Margate, Figge Art Museum v Davenportu). Společným jmenovatelem je jasná orientace návštěvníka, práce se světlem a promyšlené konstrukční i materiálové řešení, které nechává vyniknout sbírkám a zároveň posiluje roli muzea jako otevřeného městského domu.
architektura Chipperfield PULSE
Last modified: 28. 4. 2026
