Český architekt Erik Petrus staví v Indonésii stavby, které propojují kultury i kontinenty. Kombinuje v nich barokní inspirace, tropické materiály a moderní design. K prvnímu projektu se tam dostal díky náhodnému setkání s česko-indonéským investorem, dnes jich má na kontě deset a plánuje si v Jakartě otevřít pobočku studia. Čím jeho práce přitahuje pozornost?
Eriku, kde začal váš úspěšný indonéský příběh?
Byla to souhra náhod a zároveň dlouhodobého zájmu o jiné kultury. Rád cestuji, často cíleně za architekturou. Před deseti lety jsem jel na Jávu, která mě fascinovala svou energií, lidmi i tím, jak architektura reaguje na tropické klima. Po návratu mě nečekaně kontaktoval investor s žádostí o návrh rezidenčního souboru v přímořském městě Pangandaran. Jeho manželka z tohoto regionu pochází, takže měl k místu vztah. To byl zásadní zlom.
Na základě čeho vás investor oslovil?
Zaujalo ho, že jsem Indonésii osobně procestoval a že zkoumám typologii tamních staveb. Viděl, že moje práce není povrchní, ale založená na snaze pochopit místní kulturu. Také se mu líbil můj návrh propojení moderní architektury s tradičními indonéskými prvky.
Jaký byl výsledek?
Projekt měl okamžitý úspěch. Po zveřejnění nabídky se všechny domy prodaly během několika týdnů. Pro mě to bylo potvrzení, že když respektujete místní kontext a přitom přinášíte něco nového, lidé to vnímají. Získal jsem díky tomu další zakázky a dnes mám v Indonésii za sebou více než deset projektů. Některé už stojí, další se právě realizují.
Jak byste popsal svůj architektonický rukopis?
Mám rád vzdušné, otevřené prostory, hru světla a stínu, překvapivé průhledy nebo momenty změny výšky. Důležitá je pro mě reakce na místo – nikdy neaplikuji univerzální řešení. Každý návrh vzniká „na míru“ konkrétní lokalitě. Vědomě pracuji s prostorovou atmosférou, emocemi, geometrií, kdy kruh je pro mě symbolem nekonečna a kontinuity, čtverec přináší harmonii a klid a naopak obdélník podporuje pohyb, takže ho často používám pro komunikační prostory. Geometrie není jen estetický nástroj, ale pomáhá mi organizovat prostor v souladu s funkcí i emocí. Inspiruje mě ale tak baroko, z nějž obdivuji schopnost vytvářet silnou prostorovou emoci skrze světlo, monumentalitu, rytmus, křivku. A to se dá překvapivě dobře kombinovat s tropickými principy.
Jak konkrétně propojujete moderní architekturu s indonéskou kulturou?
Například v projektu De Residence Pangandaran jsem se inspiroval tradičním javánským domem Joglo – ten má specificky tvarovanou střechu, která umožňuje odvod teplého vzduchu. V moderní verzi jsem tento princip přetavil do světlíku, který zároveň přivádí denní světlo a vytváří převýšený vzdušný prostor. Jinde jsem například reinterpretoval podobu islámské musholly, která se nachází v tom stejném městě. Místo tradičního minaretu jsem navrhl dominantní válcovou kopuli, která plní jak spirituální, tak estetickou funkci.
Jak tyto zkušenosti ovlivňují vaše projekty v Česku?
Mám zkušenosti z trhu, kde se projekty posuzují nejen esteticky, ale i z hlediska udržitelnosti, flexibility a inovace. V Indonésii jsem si ověřil, jak důležitá je práce se zelení – stromy, vegetační střechy nebo vertikální zahrady ochlazují prostředí a poskytují zdravější prostředí pro život i práci. Stejně silně na mě zapůsobilo propojení interiéru s exteriérem, v Česku sice klima není tropické, ale princip otevřenosti, práce se světlem a přírodními materiály lze přenést i sem. To vše pomáhá českým projektům stát se odolnějšími vůči přehřívání měst a zároveň zvyšuje jejich kvalitu i atraktivitu.
Jaké materiály ve vašich návrzích hrají hlavní roli?
Mám rád práci s kontrastem, například kombinace mramoru a exotických dřev. Mramor dodává prostoru luxus, dřevo přináší teplo. Vždycky se snažím, aby materiály nejen dobře vypadaly, ale i přirozeně stárly a byly autentické.
Jak vypadá váš pracovní režim mezi ČR a Indonésií?
Často pendluji mezi Prahou a Jakartou. Pracuji tam, kde je aktuálně největší potřeba. V poslední době trávím v Indonésii stále více času, protože země zažívá stavební boom a je to nesmírně inspirativní prostředí. Je to trh s obrovským potenciálem a chci tam otevřít pobočku svého vlastního studia. Zároveň ale zůstávám pevně propojený s Českem, mám tu zázemí, kontakty i projekty. Vidím smysl v tom, že mohu přenášet zkušenosti z Asie do Evropy a naopak. Mým cílem je být mostem mezi oběma prostředími a tvořit architekturu, která překračuje hranice.
Erik Petrus
Architekt, urbanista, teoretik architektury a vysokoškolský pedagog s mezinárodní působností. Vede vlastní ateliér Erik Petrus Architects, kde navrhuje projekty různých měřítek – od interiérů a rodinných vil až po bytové komplexy, veřejné budovy a sakrální stavby. Dlouhodobě působí nejen v České republice, ale také v Indonésii. Řadu let pracoval po boku světoznámé architektky Evy Jiřičné. Kromě navrhování se věnuje výzkumu městského bydlení a působí jako pedagog na Univerzitě Karlově, kde vyučuje asijskou architekturu. Přednáší rovněž na Universitas Indonesia v Jakartě a vede kurz urbanismu na online platformě Skvot. Pravidelně vystupuje na mezinárodních konferencích, je porotcem INSPIRELI AWARDS a členem Uměleckohistorické společnosti.
Last modified: 23. 10. 2025
