Kreativní přístup k řešení nájemního bydlení v širším centru Prahy i snaha přesáhnout hranice samotné stavby a pozitivně ovlivnit celé její okolí. To jsou aspekty, které spojují dva na první pohled rozdílené projekty – Fragment a Dům Radost. Pod oběma je podepsáno studio QARTA Architektura. O tom, jak vznikaly a co nabídnou, se Shapes bavil se zakladatelem studia Jiřím Řezákem a partnery Pavlem Fantou a Lukášem Němečkem.
Fragment a Dům Radost – dva čerstvé pražské projekty, které vzbuzují poměrně velké emoce. V případě karlínské budovy Fragment se kontroverze točí ohledně soch od Davida Černého, u žižkovského Domu Radost je tématem přístup k původní památkově chráněné stavbě. Za oběma návrhy – jak již realizovaného bytového domu Fragment, tak plánovanou konverzí prvního pražského mrakodrapu z kancelářské budovy na nájemní bydlení – stojí pražské studio QARTA Architektura. Pod návrhem karlínského projektu Fragment pro Trigemu jsou podepsáni Jiří Řezák s Tomášem Němcem, pod rekonstrukcí Domu Radost, který patří manželům Valových, pak Jiří Řezák společně s Lukášem Němečkem.
Studio s téměř třicetiletou historií se vždy snaží přistupovat k projektům osobním způsobem, ať už se jedná o rekonstrukci nebo novostavbu. I přesto ale mají tyto dva projekty mnoho společného, ač jsou na první pohled rozdílné; ovlivní totiž veřejný prostor v jejich bezprostředním okolí i charakter celé čtvrti. „Dům Radost býval vnímán jako podivný úřad, na němž kdysi svítila rudá hvězda. A pozemku, kde je dnes Fragment, se nikdo neodvážil dotknout kvůli silnému dědictví protější Invalidovny,“ vzpomíná partner ve studiu QARTA Architektura Pavel Fanta. Oba projekty podle něj dávají nový život zapomenutému místu. Část Karlína, kde stojí Fragment, vnímá jako pozapomenuté místo, kterým lidé dlouho jen projížděli, a Radost zase jako ohromný objekt, který všichni jen obcházeli, aniž by zvedli hlavu. „Teď má šanci dostat nový život a klidně se stát i středem čtvrti,“ doplňuje.
V případě Domu radost vyhrála QARTA vypsanou soutěž, v níž obhájila svůj návrh s vizí, která jej má posunout dál. U Fragmentu šlo o navázání na předchozí letitou spolupráci s Marcelem Souralem, majitelem Trigemy. „Fragment byl první příležitostí, kde jsme mohli naprosto uvolnit mysl. Je to dům, který jsem navrhoval tak, že jeho forma převýšila funkci,“ říká Jiří Řezák. Dovolit si být kreativní mohli i díky tomu, že chtěl investor použít výtvarné prvky od Davida Černého – sochu Lilith podpírající dům a nohu a ruku obra. Stavba by ale neměla problém obstát i bez nich. Její konečná realizace navíc kopíruje úplně první model poskládaný z nařezaných kostiček podle skici. „Od začátku jsme věděli, že díky fragmentaci prvků bude nižší flexibilita v dispozicích,“ říká Řezák.
Podobně je tomu i v Domě Radost původně stavěné jako Penzijní ústav, kde byly dispozice omezené kancelářskými jednotkami o ploše dvacet čtyři metrů čtverečních, z nichž vzniknou malometrážní byty s vestavěným patrem a koupelnou. „Jdeme cestou minimální jednotky, kde na malém prostoru stavíme to, co člověk nutně potřebuje. Využíváme vyšší konstrukční výšky podlaží a připravujeme vestavěné patro, kde bude oddělená noční část. Dole pak přibyde malá koupelna, kuchyňka a společenské zázemí,“ říká Lukáš Němeček.
Zatímco v případě Fragmentu se ani zvenčí kreativitě meze nekladou, ačkoliv výraz budovy reaguje na protější barokní budovu Invalidovny i tvar parcely, u památkově chráněného funkcionalistického Domu Radost od architektů Karla Honzíka a Josefa Havlíčka se největší změny odehrají uvnitř. „Do té doby, než se začalo mluvit o rekonstrukci, se za tento dům paradoxně nikdo nikdy nepostavil. V okamžiku, kdy jsme přišli s tím, že s tou budovou něco uděláme, viděli v ní všichni najednou nejvýznamnější funkcionalistickou památku, což je správně, a tak k ní i přistupujeme. Zároveň se v ní snažíme zachytit současnou dobu,“ říká Jiří Řezák.
Vnitřní křížové dispozice chodeb a schodiště zůstanou zachované, ale výrazně se změní funkce budovy. První tři její patra se otevřou veřejnosti, budou zde restaurace, služby i fitness, ale také společné zázemí pro obyvatele domu, kteří zde budou moci využívat prádelnu, společnou kuchyň nebo coworkingový prostor. „Otevření parteru veřejnosti a mix funkcí ve spojení s tím, že lidé mají blízko ke všemu, co potřebují, funguje nejlépe a je za nás vizí pro budoucnost. Podívejte se na Karlín,“ říká Jiří Řezák, který s Ricardem Bofillem spolupracoval na návrzích Corso Karlín.
Zásadní intervence v Domě Radost proběhne na střeše, která se v současném provizoriu, kdy na ní funguje bar s unikátním výhledem na Prahu, stala oblíbeným místem veřejnosti. „Podaří se nám ji na jedné straně částečně zasklít a na druhé zůstane otevřená terasa. Střecha bude mít zvláštní výtah se samostatným vchodem z ulice a zůstane přístupná veřejnosti,“ slibuje Jiří Řezák. Pavel Fanta by rád na budově viděl například i panoramatická okna, která ale památkáři nepovolili. „Lpět na zachovávání přežitých pravidel brání pokroku. Dnes jsme o sto let dál a máme nové možnosti. I samotní autoři návrhu by nové technologie rádi využili, pokud by v jejich době byly dostupné. Navrhovali to mladí kluci s otevřenou myslí,“ dodává.
Letos na jaře bylo Domu Radost vydáno stavební povolení, zhruba ještě rok bude trvat příprava realizační dokumentace a pak by se mělo začít. „Doba trvání realizace bude více než dva roky, spíše tři, protože kompletně vybavujeme i interiéry,“ dodává Lukáš Němeček. Při přípravě projektu se investoři soustředili i na studenty vedlejší Vysoké školy ekonomické a nechali si provést průzkum, jak by podle nich mělo takové „co-livingové“ bydlení vypadat. „Překvapilo nás například, že neměli zájem, aby byl v domě hudební klub, spíše preferovali klidné bydlení. Naopak uváděli, že by si chtěli plnohodnotně vařit ve svém bytě, ne společné kuchyni. Obyvatelé tedy budou mít ve svém bytě vše potřebné, ale pokud budou mít chuť sdílet prostor s ostatními, budou mít možnost,“ dodává Němeček a Jiří Řezák jej doplňuje: „Corbusier by se konečně dočkal toho, co zamýšlel.“
Otevření parteru Domu Radost veřejnosti přispěje k oživení celého dolního Žižkova a naváže na nedávno otevřený průchod mezi Hlavním nádražím a náměstím Winstona Churchilla. Veřejná doprava je v tomto místě, stejně jako v případě domu Fragment, který podle architektů vzorovým způsobem pracuje s parterem, důležitým aspektem celého bydlení. Parkování pro rezidenty v Domě Radost bude podle Lukáše Němečka řešeno v podzemí pomocí zakladačů zabudovaných v jednom ze stávajících dvorů. „Moderní doba s sebou vždy ponese individuální dopravu. Nemůžeme jezdit jen na kole, možnost jezdit autem musí zůstat dostupná, ale vyvážená. Radost umožní parkování pro přibližně dvě stě aut, ale předpokládá se, že půjde o auta používaná jen ve výjimečných případech, ne pro každodenní vyjíždění,“ doplňuje spoluautor návrhu Jiří Řezák.
Architekti si přejí, aby byla přestavba Domu Radost v budoucnu z památkového hlediska hodnocena podobně jako například rekonstrukce budovy Elektrických podniků v Bubenské, jež nejdříve budila kontroverze, ale nyní je dávána za vzor citlivého přístupu k historické architektuře. Zatímco v případě debaty o přístupu k památkově chráněným objektům se podle nich příliš neposouváme, změny přístupu k architektuře ze strany investorů vidí jako exponenciální: „Dlouhou dobu byla kritériem především efektivita a my jsme jako architekti neměli šanci dělat neortodoxní věci. Dnes je u nás u většiny investorů, pro které pracujeme, běžné to, co v západní Evropě. Abychom mohli vytvořit to nejlepší, potřebujeme absolutní vzájemnou důvěru a společnou práci, aby byl výsledek funkční,“ dodává závěrem Jiří Řezák.
Dům Radost Fragment Qarta Architekti
Last modified: 22. 10. 2025
