Italský designér Folco Orlandini přes deset let spolupracuje s českým výrobcem sedacího nábytku LD Seating. Křeslo Flexi Lounge, které pro něj navrhl, letos získalo ocenění Red Dot Design Award. V rozhovoru pro Shapes se zamýšlí nad tím, co podle něj dělá z dobré židle tu nejlepší i jaké jsou dnešní trendy v oblasti sedacího nábytku. Podělil se ale i o svůj pohled na luxus a svou vizi designu pro budoucnost.
Vedete vlastní studio v Miláně, které v šedesátých letech založil váš otec. Jaké byly vaše začátky, než jste jej převzal?
Když jsem byl malý, trávil jsem s otcem ve studiu poměrně dost času. Chodil jsem za ním hned po škole a mnoho jsem se toho od něj naučil. Seděli jsme u stejného stolu, on něco skicoval a já jsem si modeloval malé hračky z odřezků kartonu a dřeva. Mám na toto období hezké vzpomínky. Když jsem pak dokončil univerzitu, do studia jsem nastoupil a od roku 2009 jej vedu. Otci je nyní osmdesát čtyři let a odpočívá v Toskánsku, kde restauruje svá oblíbená auta. Občas se ale ještě ve studiu zastaví, aby se podíval, co děláme a jak nám to jde, a udílí nám rady.
Když necháme stranou ony dětské výrobky – vzpomenete si na svůj první opravdový produkt?
První produkt, který jsem vyrobil, byla kuchyně pro značku Snaidero. Neměl jsem hned od začátku v úmyslu navrhovat židle, protože jsem věděl, že je to velmi těžký úkol. Musíte se na židli umět podívat z různých úhlů, vyřešit spoustu drobných detailů. Židle sice musí být především pohodlná a hezká, ale také ji musíte umět vyrobit za tu správnou cenu – vybrat správný materiál i výrobní technologii…
Kdy jste navrhl svou první židli?
Asi pět nebo šest let poté, co jsem po škole nastoupil do studia. Dnes se ve studiu věnujeme především židlím, ale navrhujeme také stoly nebo pohovky. I pro LD Seating jsme navrhli mnoho měkkých sedacích souprav a brzy budeme uvádět na trh novou „rodinu“ těchto výrobků. Záměrně tu používám slovo „rodina“, protože věřím v to, že právě rodina je tajemstvím úspěchu.
Orlandini Design i LD Seating jsou rodinné firmy. Jakým způsobem jste vlastně navázali spolupráci?
Poprvé jsme se potkali v roce 2013 na Salone del Mobile v Miláně a na první dojem jsem věděl, že jsem potkal lidi, se kterými si budu rozumět. Začali jsme spolupracovat o rok později a dodnes tým LD Seating vnímám nejen jako úspěšnou a rostoucí firmu, ale téměř i jako součást vlastní rodiny. Když přijedu do České republiky, je to, jako bych sem jezdil za svými příbuznými. Spolupracovat s lidmi, které mám rád, je pro mě v životě prioritou. A tato radost je pak i přirozeně vidět na výsledku.
Výroba produktů LD Seating probíhá na Moravě. Je pro vás důležité být součástí výrobního procesu? Jezdíte do továrny?
Ano! První židle Flexi Light ale byla vyrobena ještě v Itálii. Pak jsme zpracování polyuretanu přenesli i do továrny v České republice. Dnes už jsou produkty LD Seating kompletně vyráběny v Česku.
Jaké produkty jste již za těch deset let společně vytvořili?
Prvním společným projektem byla v roce 2014 židle Flexi Light. Od té doby až dosud pracujeme na tom, abychom tvořili celou rodinu těchto výrobků. Nikdy nejde o jednotlivé produkty, ale celé kolekce. Po Flexi jsme vytvořili rodinu Melody a poté modulární sedací soupravu Nido. Nejnovější spolupráci představíme koncem tohoto roku, měla by se jmenovat Terra.
Vaše křeslo Flexi Lounge M, které jste pro LD Seating navrhoval, nedávno získalo ocenění Red Dot. Co dělá z dobrého designu ten nejlepší?
Upřímně, na to odpověď neznám. Kdybych měl ale říci, co je na Flexi Lounge M onou inovací, která mohla k ocenění přispět, byla by to asi nová typologie tohoto produktu. Je to totiž multifuknční crossover mezi židlí a křeslem. Ačkoliv má využití jako klasická židle, je pohodlná jako křeslo.
Říká se, že navrhnout židli je v designu jednou z nejtěžších disciplín. Co je na ní vůbec nejtěžšího?
Stává se, že někde vidíte hezkou židli, ale jakmile se na ni posadíte, zjistíte, že to není ono. Taková židle nemůže být nikdy úspěšná. Židle musí být především pohodlná. Nejtěžší asi je najít ty správné proporce. Musíte výrobek správně nadimenzovat, zvolit tu pravou tloušťku plastu nebo polyuretanu. Když jsme navrhovali Flexi, nejvíce času nám zabralo přijít na to, jak udělat co nejhladší okraj skořepiny. Byl to detail, ale najít jeho správné řešení bylo rozhodující.
Když navrhujete židli nebo křeslo, přemýšlíte o místě, kde by měly stát?
Samozřejmě, všechny detaily produktu záleží na tom, pro jaké místo je určen. Například v kavárně nebo lobby je třeba volit čalounění, které je možné jednoduše čistit, když jej někdo z hostů polije kávou. I takové detaily se řeší. Řekl bych, že je v dnešní době trendem, že jsou pracovní prostory, ale i kavárny nebo salonky a další místa, kde se lidé setkávají, zařizovány různým typem sedacího nábytku zároveň. V tomtéž prostoru se může setkat židle na čtyřech nohách i křeslo s pevnou základnou. Ideálně ale, když jsou jednotlivé kusy ze stejné „rodiny“, jak říkáme, aby ladily podobou, ale lišily se funkcí. Pak má i architekt jednodušší práci.
I vy jste původně vystudovaný architekt. Využíváte znalosti z architektury ve své práci designéra?
Když architekt navrhuje určitý prostor, musí rozumět jeho účelu a měl by si umět představit, jaká bude jeho konečná podoba. Je to komplexní proces od té „velké“ architektury až po takový detail, jako je židle. Vše by mělo být koordinováno, vše by mělo ladit. Často to tak sice není, ale mělo by být.
Plánujete se ještě někdy věnovat i oné „velké“ architektuře?
Mám architekturu rád. Mým oblíbencem je Frank Gehry – je to rocková hvězda architektury. Já také hraju v rockové kapele a jeho přístup k architektuře – tak trochu bláznivý – je mi proto sympatický. Pokud chcete vytvořit něco odlišného a nového, musíte myslet „outside of the box.“ Když budete následovat již prošlapané cestičky, můžete sem tam přidat něco drobného, ale výsledek bude podobný. Abyste vytvořili něco skutečně nového, musíte z této cesty sejít.
Který z vašich návrhů nebo nápadů považujete za dosud nejodvážnější?
Bláznivé nápady jsou jedna věc, ale komerční projekty druhá. Když navrhujete produkt pro nějakého výrobce, vždy musíte dělat kompromisy a nic bláznivého si nemůžete dovolit. Ale i v rámci této ordinérnosti byste si jistou dávku bláznovství měli udržet. Židle Flexi Light jej má ve svém tvaru. Na první pohled vypadá velmi nepohodlně, ale jakmile si sednete a opřete se, řeknete si: „Wow“.
S jakými limity se ve své práci nejčastěji potýkáte?
Pro designéra bývá největším úskalím přesvědčit klienta o tom, proč by měl jeho návrh realizovat. Vysvětlit mu, proč je potřeba právě to či ono, a najít nějaký kompromis. Když klientovi navrhnete něco ulítlého, většinou se nesetkáte s pochopením.
Hledají se s LD Seating kompromisy snadno?
Velice hladce. Když jsem navrhl Flexi Light, věděl jsem, že je její tvar trochu nekonvenční. Značka LD Seating v té době ale teprve vyrůstala a hodilo se jí mít něco okamžitě rozpoznatelného. Myslím si, že právě tento neobvyklý tvar byl klíčem k úspěchu.
Jakým dalším projektům se v současné době věnujete?
V červnu jsme představili nové křeslo pro italskou značku True Design. Navazuje na styl, který v jednom ze svých projektů v sedmdesátých letech použil můj otec. Má zvenčí viditelný kovový rám, přes nějž je položen jednoduchý polštář. Když si do něj sednete, trochu se houpe. Pracujeme také na nových pohovkách pro značku Narbutas, na nové plastové židli pro italskou značku Vigano nebo židli pro italskou značku Vagi. Pracuji maximálně na šesti nebo sedmi projektech ročně, každý z nich je v jiném stádiu vývoje. Více zakázek nebereme. Jsme malá řemeslná dílna – pracují u nás jen čtyři lidé – a jsem toho názoru, že na dobrý design je potřeba čas. Musíte se do objektu vcítit, navázat s ním vztah, abyste pochopili každý jeho detail a dokázali tak vyřešit jakýkoliv problém. Než je produkt připraven k výrobě, strávíme nad ním jeden až dva roky.
Které z vašich dosavadních projektů jsou pro vás ty nejdůležitější?
Flexi Light je určitě jedním z nich. Je to dlouhotrvající projekt – vyrábí se od roku 2014 dodnes – a je to bestseller. Jsem spokojen ale především s finálním výsledkem, tedy s celou rodinou Flexi židlí. Všechny jsou si něčím podobné, ale zároveň má každá svá specifika.
Co pro vás znamená luxus?
Když se řekne luxus, má to v sobě náboj něčeho starého a nesoučasného. Já si ale myslím, že bychom měli své představy o luxusu aktualizovat. Mohlo by se zdát, že atributy „moderní“ a „luxusní“ spolu nejdou dohromady, ale pro mě je opak pravdou. Luxus se stal výkladní skříní moci a síly peněz, ale přitom luxusem není mít přehršel věcí. I méně tu může být více. Měli bychom hledat novou cestu luxusu, a tou pro mě je odložit zbytečné věci a soustředit se jen na priority.
Je tedy pro designéra luxusem i to, že nechrlí jeden produkt za druhým, ale může se soustředit jen na důležité projekty, které přinesou společnosti nějakou pozitivní změnu?
Přesně tak. Máme dostatek věcí, že by vybavily každý dům na světě. Svět nepotřebuje stále další a další nové předměty. Tajemství spočívá v tom přijít s úplně novým druhem objektu. To je snem každého designéra. Nevymýšlet další židli, ale přijít s úplně novým způsobem posezení.
Jak si představujete budoucnost designu v horizontu několika desítek let?
Obávám se, že současný design se vydává špatným směrem. Slovem design totiž často mylně označujeme jen styl nebo dekorativnost, ale to design není. Design by měl především zkoumat vztah mezi objektem a jeho uživatelem. Designér by měl hledat víc než jen nový tvar. Když se zamyslíte nad ikonami klasického designu, jako byl například Vico Magistretti, všichni mají společné to, že ve své době přišli s něčím bláznivě inovativním až revolučním. Dnes si spíš jen hrajeme s drobnými detaily – tu upravíme roh, tu použijeme jinou látku. Potřebujeme více odvahy – jak na straně designérů, tak na straně výrobců.
Folco Orlandini (1972)
Narodil se v italském Grossetu a již od mala pomáhal svému otci Paolu Orlandinimu (1941) v jeho designovém studiu. Vystudoval architekturu na Polytechnice v Miláně a v roce 2009 převzal vedení studia Orlandini Design. Navrhuje především sedací nábytek nebo stoly a vedle LD Seating spolupracuje také například se značkami True Design, Casprini, Narbuta, Vigano nebo Snaidero.
Last modified: 22. 10. 2025
